Bórování

Provádí se např. v obalové hmotě složené ze 60% Na₂B₄O₇ a 40 % B₄C. Lze však použít i plynu. Přitom se používá jako nosného plynu vodíku, k němuž se přidává BCl₃. Výhodné je též elektrolytické bórování. Lázeň má složení 70% Na₂B₄0₇ a 30% NaCl. Teplota lázně bývá 940 až 950 ^CC a doba bórování bývá obvykle asi 3 h.

elektrolytické bórování

 Popis obrázku

1. nástroj
2. grafitová elektroda
3. elektrolyt
4. měřící přístroj
5. transformátor s usměrňovačem
6. regulační transformátor
7. termočlánek
8. kelímek
9. kompenzační vedení

Kovově čisté a dobře odmaštěné nástroje se ponořují do lázně jako katoda. Optimální proudová hustota bývá asi 0,1 až 0,2 A cm^-2 , při napětí stejnosměrného proudu 6 až 12 V. Za těch­to podmínek se dosahuje tloušťky bóro váné vrstvy asi 0,1 až 0,2 mm.

Atomární bór vniká ve stavu zrodu do povrchových vrstev a vlivem difúze vy­tváří na povrchu uhlíko­vých ocelí boridy FeB a Fe₂B. U slitinových ocelí pak vytváří složité boridy jak se železem, tak i s le­gujícími prvky. Při tom nastává zajímavý jev difúze atomu uhlíku do jádra nástrojů a některých legujících prvků opět z jádra do povrchových vrstev. Bórované nástroje se pak ještě kalí a popouštějí obvyklým způsobem podle druhu použité oceli.

Úprava povrchu nástrojů bórováním je velmi výhodná, protože zvětšuje tvrdost povrchových vrstev i jejich odolnost proti otěru a opo­třebení, a to jak za normální, tak i za zvýšené teploty. Bórování může být využito jak u nástrojů pracujících za studena, tak i u nástrojů pracujících za tepla.

Tvrdost povrchových vrstev bórovaných nástrojů je poměrně velká, protože mikrotvrdost boridů bývá HV = 1 800 až 2 200 a tvrdost složitých boridů s karbidotvornými prvky bývá ještě větší. Bórováním se životnost nástrojů prodlužuje o 100% i více.